První rok na vejšce. Thoughts?

Za prvý, pořád nevím, jestli se dá vůbec říct "na výšce", protože to zní hloupě, a "vejšce" se tak nějak používá více. Jako student českého jazyka, který si právě prošel Dějinami češtiny a základy historické mluvnice, bych vám mohla vysvětlit, kdy k diferenciaci v těchto výrazech došlo, ale vzhledem k tomu, že svými nově nabytými vědomostmi otravuju svojí rodinu a oni už by mě nejraději zabili... řekněme, že na základě empirických důkazů vím, že je to otravné. (Byla jsem nazvaná hnidopichem. Jako korektora ve výcviku mě to nějak neurazilo.)

Za prvé bych chtěla říci, že mě to baví. Hodně. Kdyby člověka nebavilo studium humanitního oboru, který si vybere, asi by to celé ztrácelo na významu, ale já jsem nečekala, že mě to bavit bude. Byla jsem na začátku roku popravdě hodně skeptická. Měla jsem trochu jiné představy o tom, co budu studovat, co se mnou bude. Navíc si stále pamatuju toho nemilého pána, se kterým jsem se střetla na loňské brigádě, jelikož seděl u laminovačky a já tam musela něco laminovat pořád. Když jsem mu řekla, že jdu studovat bohemistiku, vysmál se mi a řekl mi, že Babičku stejně někdo nečte. Vždycky, když jsem někomu řekla, co jdu studovat, bylo mi řečeno: "A co s tím, Aničko, budeš dělat?" - "No asi korekturu." - "Aha... a něco jinýho?"

Ne, nedá se s tím moc co dělat. Zase nějaké převelké iluze o tom nemám. Ale vzhledem k tomu, že se chci v životě věnovat psaní, přeci jen se mi to hodí. Pořád si pamatuju, co nám bylo řečeno na imatrikulaci (kde jsem se neuvěřitelně ztrapnila, jelikož jsem si s děkanem nepotřásla rukou, jen jsem přísahala a běžela pryč, ale co bych to byla za člověka, kdybych se neztrapnila na každé možné sociální události) - ano, je pravda, že technické obory jsou mnohem výnosnější, lukrativnější, nabízí více možností práce. Ale je potřeba lidí, kteří ty humanistické obory studují. Je potřeba, abychom tady byli. 

Já jako člověk, kterému docela šla a i ho bavila matika, jsem měla možností celkem dost a mohla jsem skončit prakticky kdekoliv. A skončila jsem na filozofické fakultě, studujíc češtinu. 

Studium na vysoké škole mě změnilo jako člověka. Je to opravdu něco monumentálně jiného, než studium na střední škole. V prvním semestru jsem si připadala tak nějak vedle, mimo, jako bych tam nějak proplouvala. Postupně došlo k jistému obratu, to když proniknete do toho diskurzu a začnete všude házet odborné termíny, protože už jim konečně rozumíte a chcete je používat v těch konverzacích, ale pak to začnete dělat nevědomky a jsou z vás filozofové. Osoba mého 100 % vystresovaného kalibru samozřejmě prošla všechny dosavadní zkoušky tohoto semestru za 1 (minulý semestr takhle úspěšný nebyl), přičemž mě čekají ještě zkoušky dvě, a fajn na tom je, že mě to učení více či méně baví. I když bych fakt potřebovala nějaký recept na to, jak nebýt ze všechno čtyřiadvacet hodin každý den v týdnu vystresovaná. Kromě drog. Cokoliv jiného by se ale šiklo.

Co na to říct? Jak jsem řekla, moje zkouškový ještě není u konce, ale nejtěžší zkoušky už mám za sebou a teď mám více či méně čas dělat si svoje věci. Tím pádem vážně, vážně hluboko od srdce doufám, že budu schopná zase přidávat články na tento blog a nejen shitpostovat na tumblr. Peace.