neděle 22. ledna 2017

Etymologické pozadí vašeho fiktivního světa

Opravdu velmi dlouho jsem nenapsala nic o "psaní". A to vskutku vražedně dlouho. Můžete vinit nedostatek inspirace i mou vlastní lenost, brát vám to nebudu. Když jsem proto dneska přemýšlela, čemu bych se mohla věnovat, abych konečně také něco zařadila do této kategorie, došlo mi, že můžu psát o věci, která mě pronásleduje už několik let.

Pojmenovávat místa, lidi, země, nemoci, oděvy, svátky a všechny ostatní jevy skutečnosti fiktivního světa je neskutečně prekérní věc. Každý se s tím vypořádá jinak - někdo prostě vymyslí náhodnou změť písmen, někdo si převezme reálná jména ze světa "našeho" (náš svět budeme nazývat primárním, svět fiktivní sekundárním). Samozřejmě, není to zase věc natolik svízelná, pokud je váš svět sice sekundární, ale z velké části založen na tom našem. Tedy, jednoduše, pokud se jedná o realistickou fikci, zasazenou například do našeho krásného hlavního města Prahy. Pokud však píšete fantasy či sci-fi (tyto dva žánry na worldbuildingu přeci jen primárně stojí), situace je složitější, a úplně nejsložitější je v případě fantasy. Zde je totiž svět primární a sekundární naprosto maximálně oddělen (samozřejmě také jen v některých případech, nechytejte mě v komentářích za slovo) a není mezi nimi sebemenší spojitost (kromě stejně se vyskytujících humanoidních postav a podobně, ale kdybych se měla zaobírat tímto, tak bych šla opravdu do hloubky a z té bych se asi zpátky na povrch nevyhrabala).
 
Slova jsou totiž naprosto příšerná. Ne, opravdu! Teď jsem absolvovala lexikologii, což je nauka o slovech, a ten předmět mi způsobil vážnou známkovou újmu (dobře, měla jsem dvojku, ale stále mám pocit, že vlastně vůbec nevím, co bylo vlastně... předmětem předmětu). Lidé si vymýšleli slova, aby mohli označovat reálné prvky skutečnosti, aby mohli pojmenovávat věci. Avšak to bylo před mnoha a mnoha lety! A my teď žijeme po těch mnoha a mnoha letech a spoustu názvů se drasticky změnilo. Avšak ne proto, že bychom se jednou rozhodli, že prostě tuhle konkrétní věc budeme odteď nazývat jinak. Hodně názvů se změnilo pouhým přirozeným vývojem.

Kořenem a původem slov se zabývá lingvistická disciplína etymologie. Nejsem si úplně jistá, jak je tento pojem vžitý, každopádně, nyní snad víte, o co go. Je to velice zábavná disciplína, ale také nanejvýš složitá, a pokud ji začnete brát v potaz při worldbuildingu, začnete ji doslova nenávidět (ale pořád ji budete vlastně obdivovat, ono to tak prostě funguje).

Použiju svůj vlastní příklad. Pracuju na jedné fantasy, ve které jsem jednu ze zemí založila na Habsburském císařství 19. století (prostě je to země inspirovaná Rakouskem). Přemýšlela jsem, jak ji pojmenovat, tak jsem si našla etymologické pozadí slova "Rakousko". Zrovna název této země je pro nás, Čechy, velmi sporadický, přeci jen, téměř všude jinde se říká Austria. Každopádně, ocituji zde etymologický slovník 1000 vlastních jmen zemí, měst a přírodních objektů z celého světa:
"(Rakousko)...území starověkých Keltů, jež bylo na rozhraní našeho letopočtu dobyto Římany. Od 5. stol. častým cílem vpádů ze strany Hunů, Gótů, Langobardů, Bavorů a později Avarů. Načas přičleněno k Francké říši, v 10. stol. ovládnuto uherskými kmeny. Roku 955 dobyto na Maďarech a vytvořena východní marka (lat. Marchia austriaca) - roku 996 doložena jako Ostarrichi (jen německá obměna staršího latinského názvu), z tohoto pojmenování se později vyvinulo dnešní Österreich ("východní část říše"). Čechové si tuto sousední zemi pojmenovali vlastním názvem Rakuš nebo Rakús (podle pohraničního hradu Ratgoz, dnešní Raabs): hrad Rakús byl totiž prvním větším místem, se kterým se po přechodu hranic setkávali. Nejstarší doklad českého jména tohoto hradu zaznamenal Kosmas ve své latinské kronice".
Vlastně jsme tedy tuto zemi začali nazývat podle... hradu. Název však původně vznikl z latinského "marchia austriaca", takže Rakousko pro všechny ostatní (pro ty, kteří používají výraz 'Austria' a jeho jazykové varianty) znamená "Východní marka". Můžete se zlobit na spoustu "líných" spisovatelů, že své země pojmenovávají například "Západozemí" (jak inovativní, GRRM, země na západu), ale ony takhle ty názvy zemí prostě vznikají! A pak se pro různé národy upraví nebo je prostě upraví čas.

Takže ano, pokud si tohle čtete a říkáte si - pane bože, to je nějaký složitý - pouze se dostáváte do toho vlasy-si-vytrhávajícího stavu, kterým já trpím už několik let. Vytvořila jsem pro účel tohoto článku dokonce i meme, abyste pochopili, jak se cítím.


Co to tedy znamená pro vaše psaní? Máte si teď každý večer vymezit několik hodin jen na to, abyste vymysleli název jedné fantasy vsi, abyste zašli hluboko do minulosti a přemýšleli, jak se její pojmenování mohlo vyvíjet? Máte si pročíst etymologické slovníky, abyste pochopili, jak to vlastně funguje? Nebo snad přejmenovat všechny věci, které máme v primárním světě, protože ve vašem sekundárním světě si je lidé mohli pojmenovat jinak?

V tomhle případě platí, že by se nemělo zacházet do extrémů.

Stále chceme, aby nám čtenář porozuměl. Pokud budeme používat rozdílné názvy pro všechny jevy skutečnosti, nebude nám rozumět vůbec nikdo. Představujeme sekundární svět čtenářům, kteří pocházejí ze světa primárního - nemá vůbec žádnou cenu být až takto hardcore etymolog. Navíc, psaní má být zábava (hahaha, směju se sama sobě), a přiznejme si to, někdy prostě ta náhodná písmenka k sobě spřáhneme, protože se nám nad tím nechce přemýšlet. Proč taky ne. Nikdo se nedozví, že jsme nad tím etymologickým původem ten večer nestrávili! 

Na závěr bych ale zmínila extrémy protipólní, a to, když si autor vůbec neuvědomí hranici mezi světem primárním a sekundárním. Například když vaše postava hlasitě proklamuje "Ježíši, proč já". Dobře. Fakt, že tato postava zná jméno "Ježíš", indikuje tradici křesťanství a zlidovění tohoto pojmenování do jeho použití jako citoslovce k vyjádření určitého stavu

Takže to, pro lásku boží, do svých fantasy knih nepište. Ráda bych řekla, že je to naprosto fiktivní příklad, ale opravdu jsem se s tím v jedné nejmenované knize střetla a musela jsem nad tím zaplakat smutné, etymologické slzy

Psaní (a etymologii) zdar!

4 komentáře:

  1. Dobrý článek. Jména jsou jedna věc. Další jsou idiomy a pořekadla. A taky nadávky a různá povzdechnutí, jak si poznamenala výše. Zpět k idiomům, Evropa má hrozně moc idiomů z bible (nebo z řecké mytologie), tedy z jejích překladů, takže když člověk vymýšlí svět, kde křesťanství není vůbec ani podobná obdoba, tak pomalu vymýšlí úplně celý nový jazyk.

    OdpovědětVymazat
  2. Pekne napísaný článok. Takisto mám s menami neustály ptoblém. No teraz pracujem na príbehu, ktorý je v reálnom svete, takže aspoň teraz to neriešim. 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Etymologie mi vždycky přišla spíš fascinující než vlasy-trhající, ale nejspíš to bude tím, že nikdo na mém porozumění nezakládal moje známky.
    Přínosný článek!

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělý článek, to musím uznat! ^^ Docela mi pomohl a jsem ráda, že jsi jej napsala. Jen tak dále! ^.^

    OdpovědětVymazat