Kontroverze ohledně remaků

Přiznám se, že tohle celé začalo tím, že jsem chtěla napsat recenzi o nových Ghostbusterech. Jelikož jsem ale na(ne)štěstí člověk od přírody líný, k tomuto článku jaksi nedošlo v času blízkém po jeho zhlédnutí, a ony jsou potom už ty recenze takové nemastné, neslané, takže jsem to prostě vzdala. (Ano, jsem člověk od přírody lehce se vzdávající.) Avšak, popravdě, tenkrát jsem nechtěla napsat takovou úplně recenzi, spíš zamyšlení nad tím, proč všichni ten film vlastně, tak říkajíc, hejtují. Neříkám, že to byl nějaké převratné mistrovské dílo, ale nebyl to, proboha, tak špatný film, spíše průměrný, mířící k lehkému nadprůměru. A stejně to má na ČSFD pouhých 43 %, a to ještě před měsícem to mělo o nějakých 10 procent méně!

Jak jsem se tedy vrátila k této myšlence (nikoli filmu)? Včera jsme se sestrou zhlédli remake Carrie z roku 2013. Ano, ani tentokrát nepíšu recenzi, ale rozhodla jsem se napsat rovnou odshora dolů, co si myslím o remacích, protože už tu opravdu spatřuji jistý vzorec, který mi vrtá hlavou. Přiznám se, že jsem neviděla originální Carrie z roku 1976, každopádně, ta má na ČSFD 74 %. Ta nová má na ČSFD 57 %.

Je tu snad nějaké prokletí remaků? Je prostě dáno, že pokud natáčíte modernější, novější verzi nějakého filmu, bude to vždycky diváky přijato špatně?

Ono je totiž otázkou, jakými diváky, že?

Trochu si tedy ty bohem zatracené remaky proklepneme zblízka. Je tu, samozřejmě, hodně remaků, já se ale zaměřím na Ghostbusters a Carrie, protože ty mám stále uložené a i uležené v hlavě; Ghostbusters bych nazvala remakem inovativním a Carrie remakem modernizujícím.

Myslím, že je jasné, co je na Ghostbusters tak "inovativního" - tedy jednoduše nového a pokrokovějšího. Předchozí lovci duchů byli všichni muži. Nyní jsou to ženy. Ano, mohla bych se tu rozohnit, jak je to skvělá feministická zpráva (věřte mi, já bych o tom napsala věcí), ale to není podstatou tohoto článku. Věc se má ale tak, že se to snaží zůstat věrné originálu svým posláním, nikoli svým castingem, a není to remake jako "remake", spíš volný remake navazující na předchozí filmy. Proč to ale tedy nebylo přijaté? Opět, otázkou je, jakými diváky to nebylo přijaté. Nemluvě o těch lidech, kterým jednoduše vadilo, že to jsou ženy (nebo spíše to, že to nejsou typicky atraktivní ženy, které místo té kombinézy nenosí ghostbusterskou minisukni a rtěnku a nemají vlny ve vlasech, protože to je do boje přeci praktické), spíše mluvě o těch, kterým se prostě "více líbil originál". A proč? Samozřejmě, každá recenze je ryze subjektivní a nostalgie je proto pádný důvod pro preferenci originálu nad remakem (důvod, který dokonce i přijímám, páni, já vím), ale když to člověk nazve "objektivním srovnáním" a připadá si, jako by snad vylezl na horu Říp a zapíchl tam recenzentskou vlajku vší chytrosti a inteligence - nu, to je něco na pováženou.

Přejdeme k mému druhému vychytralému termínu, tedy k remaku modernizujícímu. Nevím, jestli je Carrie tak proslulá jako Ghostbusters, ale opovážila bych se říci, že ano. Každopádně, nechci být ten člověk, který vám místo vysvětlení řekne "google it", a proto charakteristiku Carrie jednoduše shrnu do těchto slov - film je adaptací knihy od Stephena Kinga, je tam hodně krve, telekineze, a smrtka tam pravděpodobně nestíhá. Proč ale tento remake nazývám modernizujícím? Věc se má totiž tak, že tento film se spíše než předloze snaží být věrný předchozímu filmu. Scény, které byly v předchozím filmu pozměněny na rozdíl od knižní předchozy, jsou v tomto filmu pozměněny stejně. Jediný rozdíl v remaku je v tom, že se to neodehrává v 70. letech, ale v našem tisíciletí. On by to člověk neřekl, ale je to už, přeci jen, 40 let. Takový film mladé diváky už moc neosloví - a to nejen kvůli tomu, že je to prostě staré a ošklivé (pardon), ale že už se do těch postav nemůžou vcítit. V remaku vidíme postavy používat mobily, panečku! Dokonce tam padne i zmínka o youtube! Je to jednoduše něco trochu jiného. Proto prostě nevidím nic špatného v tom, že se příběh rozhodli přiblížit mileniálním divákům. Ale ČSFD říká, že je to zase špatně! Že ten starší film byl lepší! Opět opakuju, že ten starý jsem neviděla, ale věc se má prostě tak, že já, dvacetiletá slečna, zhýralá technologií a faktem, že žiju v jiné době, bych si ho tak neužila. Ano, i mé rozhodnutí je subjektivní, ale netvrdím tu, že to vše soudím naprosto spravedlivě a bez osobního úsudku.

Proč nám tu tedy panuje taková kontroverze ohledně remaků? Proč nejsou skoro nikdy kladně a pozitivně přijaty? Odpověď je jednoduchá. Nostalgie. Nostalgie je krásná věc, a každý ve svém dětství viděl nějaký film, který mu prostě navždy zůstane v jeho srdci a bude si ho pamatovat jako božské dílo. Což samozřejmě není špatně. Ale přináší nám to tuto smutnou realitu, kdy jsou remaky odsouzeny k nekonečnému "srovnávání k předchozím adaptacím, které byly mnohem lepší z x a y důvodů". Ale dejme remakům šanci. Mě se třeba remaky Carrie i Ghostbusters vážně, vážně líbily. (Asi tu ale jsou vyloženě špatné remaky. Teď mě žádné nenapadají, ale asi tu, s určitou mírou pravděpodobnosti, jsou. V tento moment je však považujme za irelevantní a ignorujme celou tuhle závorku.)