středa 7. prosince 2016

Jak moc čteme?

Lidé tráví více času online a objevují se zprávy o poklesu četby literatury. Je to pravda, nebo ne? Možná očekáváte, že zde zaujmu obranné stanovisko a řeknu, že lidé čtou knihy pořád. Já to ale samozřejmě jako studentka bohemistiky, od které se pravidelná četba očekává, posoudit zrovna objektivně nemůžu. Stejně tak to ale nemůže objektivně posoudit kupříkladu nějaký dědeček, který ani nemá internetové bankovnictví a tráví celý svůj den tím, že nadává na to, kam ta mladá generace spěje.

Jak moc tedy čteme? Otázkou samozřejmě je, co. Záměrně jsem tuto otázku položila takto krypticky; hned vysvětlím, proč.

Průměrný Čech podle České televize přečte sedmnáct knih za rok. Přes tři čtvrtiny obyvatelstva vezme knihu do ruky alespoň jednou ročně. Zároveň nám však jeden z mých profesorů neustále předhazuje, jak on kdysi dávno přečetl třeba dvě knihy denně a že už se nyní prostě v takovémto množství nečte. Kdy nyní? Přeci v době internetu. Podle National Endowment for the Arts se vskutku čte literatura méně, avšak tím je myšlena literatura zábavná, beletrie. To však neznamená, že nečteme. 

Upřímně, je velice těžké posoudit, jak moc moje generace čte. Jeden by i mohl říct, že snad i čte více, než kterákoliv generace předtím. Za vším stojí ty zapeklité internety.



Internet je převážně textově založené médium. Diskuze, články, tweety, facebookové statusy, i tento článek samotný - všechny tyto zmíněné věci přeci nevstřebáváme jako nějaké informace volně vypuštěné do éteru, ale čteme je. Lidé možná nečtou beletrii tolik, jako předtím, avšak zároveň čtou a píšou mnohem více než dříve, přestože čtou a píšou netradiční texty.

Samozřejmě, mohla bych se zaměřit i na to, jakým způsobem vlastně čteme na internetu. Eye-trackingem bylo zjištěno, že lidé čtou na internetu vskutku zvláštně - mnohdy otevřený článek zavřou hned poté, co ho otevřeli, mnohdy si přečtou první odstavec, mnohdy ho prostě jenom přejedou. Tedy, přejedeme - já se z této množiny rozhodně vyloučit nemůžu. Avšak na druhou stranu mi musíte odpustit a být trochu shovívaví - otevřela jsem si článek o této tématice a pisálek první odstavec mlel jen o tom, jak lidé pravděpodobně právě v tento moment přestávají jeho článek číst. (Takový guilt trip.) Každopádně, tomu se v tomto článku úplně věnovat nechci. Otázka přeci jen zní "jak moc čteme".

Jak moc tedy čteme? Řekla bych, drazí čtenáři, že quite a lot. I ty nenáviděné počítačové hry jsou přeci jen založené na tom, že si tam musíme něco přečíst. Internet celkově je natolik rozlehlá síť, že je tam co číst neustále. Je to však situace, na kterou si starší generace úplně nezvykla, nebo si na ní zvyká, nebo na ni pohlíží veskrze skepticky. Samozřejmě se k této oblasti teoretický výzkum stáčí, ale mysleme na to, že internet tu není zase tak dlouho. Je ještě otázkou, jak nás ovlivní a jak ovlivní čtenářskou kulturu.

Tímto článkem nechci házet knihy pod autobus. (Tahle metafora asi funguje jen v angličtině, že jo?) Knihy jsou rozhodně médium, které bychom neměli jako společnost opouštět. Avšak tímto článkem jsem se chtěla vyjádřit k těm věčně odsuzujícím hlasům, které říkají, že mladá generace vůbec nečte. Však ona čte! Jen ne tím tradičním způsobem.

4 komentáře:

  1. Skvelo napísaný článok a ja rozhodne súhlasím. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Máš pravdu, už jsem o tom přemýšlela, když nám profesorka říkala, že lidé toho nikdy nenapsali víc než v dnešní době. Přijde mi to jako neskutečný paradox, ale jak už to bývá, život má prostě zvrácený humor strašně rád. Jen aby se to čtení nakonec postupně nevytratilo i z internetu na úkor ještě méně náročné zábavy a nakonec jsme nedopadli jako ve 451 stupňů Fahrenheita.

    OdpovědětVymazat
  3. Máš pravdu, že úlohu knih částečně na sebe v dnešní době převzal internet. Problém dle mého názoru zčásti spočívá v tom, že na internetu není úroveň vyjadřování tak vysoká jako v knihách (samozřejmě záleží, jaké stránky člověk čte, ale obecně platí, že třeba na sociálních sítích si lidé s pravopisem apod. hlavu příliš nelámou), takže pak spousta lidí předpokládá, že číst věci na internetu je méně hodnotné než běžná literatura a vlastně by se to ani nemělo brát v potaz jako čtení, nýbrž to považují za mrhání časem.

    OdpovědětVymazat
  4. Měli jsme ve škole během jedné třídenní akce velmi zajímavého hosta. Pana profesora Trávníčka, který se o čtení zajímá z pohledu statistiky. A člověk z této přednášky vycházel s velkým optimismem. Česká republika má, kromě Švédska, které to odkoukalo a ještě vylepšilo, nejlepší vykrytí veřejnými knihovnami. Češi mají také velké domácí knihovny, pak jsou na tom takhle akorát Izraelci. No a máme mnoho čtenářů, kteří otevřou tu knihu jednou za rok, třeba na dovolené, pak také ty, co mají neustále nějakou knihu na nočním stolku. No a dokonce máme 6 % obyvatel, kteří čtou více jak 40 knih ročně. A nikdo by to neřekl, ale lidé zabývající se matematikou čtou sakramentsky hodně.
    Také se objevuje jev, tzv. přesycenost knihami, protože čtenář je zahlcen takovým množstvím, že nechce ani přemýšlet, co by měl vlastně číst. A tak to je. Nástup čteček nijak neohrozil papírové knihy, stejně jako internet. A čtení je i internet, kde je mnoho článků, jak jsi sama řekla.
    Článek se mi moc líbí, protože dokazuje, že skepse v tomto oboru není na místě. Asi stejně jako sexuální život mladších 15 let. Toho je taky poskromnu, ale všichni si myslí, že je to normální. :D

    OdpovědětVymazat