úterý 13. prosince 2016

Westworld


Seriál inspirovaný stejnojmenným filmem z roku 1973, který napsal a natočil Michael Crichton, pojednává o futuristickém zábavním parku obydleném robotickými bytostmi. Vítejte ve Westworldu! Poznejte svět, který uspokojí všechny vaše touhy... Dramatický seriál z produkce HBO je temnou odyseou, která nás zavede do počátku umělého vědomí a evoluce hříchu. Westworld nám představí svět, kde se protíná blízká budoucnost s minulostí, s níž se dá dle představivosti manipulovat. Svět, ve kterém lze splnit každou lidskou touhu, ať už ušlechtilou, nebo zvrhlou. (HBO Europe)

Proč jsem se do tohoto seriálu pustila? Přiznám se, že jsem se na něj chystala téměř od počátku jeho vycházení, ale přiznám se ještě k horší věci - celý ten koncept mi připadal lehce hloupý. Do divokého západu jsem tou dobou byla již udělaná dost (odpusťte mi tu frázi), avšak přišlo mi divné, že by se mělo jednat o zábavný park obydlený roboty. Tak jsem to odložila na dobu neurčitou. Když se na ten seriál podívám zpětně, opravdu je to koncept trochu zvláštní. Seriál se zabývá poměrně složitými filozofickými otázkami a k položení těchto otázek si mohl zvolit i mnohem serióznější prostředí, než je divoký západ (přeci jen, pokud někdo řekne divoký západ, nepředstavíte si pod tím dilema o tom, jestli má robot duši). Avšak nyní už mi to zase tak nevadí a tenhle pro některé snad stále drobný nedostatek seriálu odpouštím. Opět je to proto, že mám prostě a jednoduše divoký západ ráda a vizuálně to působí mnohem lépe, než kdyby by se celý děj odehrával jen v prostředí nějaké firmy, kde by se roboti vyráběli. Seriál jsem tedy binge-watchnula (opět se omlouvám za tuto frázi) někdy v listopadu. Tou dobou bylo "venku" 7 epizod. Opravdu jsem to zhlédla během jedné noci, protože seriál mě naprosto nadchnul. Důvod, proč jsem se k tomu nakonec odhodlala, byla jedna z postav, která mě velice nadchla svým vzezřením (vidíte, jak se zrovna tady vyjadřuju slušně). Jsem opravdu ráda, že jsem seriál zhlédla, protože, jak jsem již zmínila výše, mě naprosto ohromil svou kvalitou a otázkami, které se si položil.

V seriálu je velmi těžké najít hlavní postavu. Seriál se centruje hned kolem několika postav, ale dalo by se říci, že má jakési hlavní postavy tři - první z nich je Dolores, dcera farmáře, jedna z nejstarších robotů v parku. Druhou z nich je Maeve, další z robotů v parku, která pracuje jako bordelmamá v pro návštěvníky nejbližším nevěstinci. Třetím je takzvaný Muž v černém. Ve filmové předlože, která není úplně předlohou jako spíše inspirací, to byl hlavní záporák, a i zde tak více či méně vystupuje. Muž v černém však jako jediný z protagonistů není robotem, ale návštěvníkem parku, a to podle všeho velice ostříleným (podle jeho slov do parku chodí již 30 let). V seriálu je však postav mnohem více - nutno vyzdvihnout Hopkinsova doktora Forda, a Williama, pomocí nějž nám je park představován (je to návštěvník, jehož kroky od druhé epizody aktivně sledujeme). Všechny tyto postavy jsou vysoce sympatické a já opravdu nemohu říct, že bych k nějaké z nich měla vyloženě nesympatie (tedy ano, k Muži v černém, ale ne proto, že by byl špatně napsaný). 

Dějová linka je opravdu velice složitá, každá scéna se vás ptá na nějakou otázku a něco znamená (když se na některé ty scény teď dívám zpětně, nechápu, jak jsem to tou dobou nemohla chápat). Rozhodně vám nechci vyzradit jakkýkoliv zvrat či událost, a proto se spíše budu zabývat otázkami, které si seriál položil. Celkový tón série udá hned na konci prvního dílu jedna z postav, která si uvědomí svou roli v parku, tedy fakt, že není doopravdy člověkem, a střetne se s doktorem Fordem, tedy svým "stvořitelem". Jako reakci na toto zjištění citoval hlášku z Shakespearova Krále Leara a v jeho očích byla taková nenávist vůči lidem, kteří jej vyrobili a zotročili, že jsem z toho měla husí kůži (opravdu, tahle scéna je asi stále mou nejoblíbenější z celé série). A tím se vlastně celý seriál zabývá - pokud pomineme klasické, avšak v tomto případě falešné trable lidí žijících na divokém západu, zabývá se seriál umělou inteligencí. Je možné, aby robot získal vědomí, aby našel svou "duši"?

Zde bych lehce srovnala Westworld s Čapkovým R.U.R. Když jsem o tom totiž přemýšlela, došlo mi, že třebaže se tato dvě díla zabývají stejnými otázkami, dochází k úplně jiným závěrům. Pokud nejste obeznámeni s tímto Čapkovým dramatem, rychlé shrnutí - továrna na roboty, roboti převezmou vládu nad lidstvem (dílo však nekončí tak pesimisticky, jak to tu nechávám vyznít, na to si ale drama přečtěte sami). Čapek v R.U.R. vyjadřuje obavy nad tím, že technika časem může převzít nadvládu nad lidstvem. Důležité zde není to slovo "nadvláda", ale "obavy". Čapek se toho bojí. Opakuju to tu jako trotl, protože Westworld to vidí úplně jinak. 

Westworld nám neukazuje lidstvo, které jako koncept všichni vyzdvihujeme, ale ukazuje lidi. Ukazuje obyčejné lidi, návštěvníky, kteří si přijdou do parku pohrát s roboty, a ukazuje, jací lidi doopravdy můžou být - krutí, necitelní, neempatiční, brutální. Do kontrastu s nimi staví roboty, kteří mnohdy prokazují větší lidskost, než návštěvníci sami. Westworld se nebojí toho, že by roboti mohli převzít nadvládu nad lidmi - Westworld říká, že roboti jsou možná jen dalším stádiem evoluce. Jak Ford v jedné scéně říká (teď parafrázuji) - možná jsme my, lidé, v tenhle moment v historii dosáhli svého vrcholu. Lepší už nebudeme. Tak co bude dál?

Westworld se však nedotýká pouze této otázky. Jeho tématika by se dala vztáhnout na mnohem více věcí, například na počítačové hry. Samotný Westworld tak vlastně funguje - člověk přijde do umělého světa, ve kterém si může dělat, co chce. Jedna věc je otevřít si hru a střílet do všeho živého v dohledu, druhá věc je však střílet do lidí, kteří opravdu vypadají reálně - krvácí, prosí o to, abyste je ušetřili. Většina návštěvníků v parku to vidí jako jeden velký vtip, a v ten okamžik si uvědomíte - počkat, to takhle vypadám, když hraju nějakou hru?

Jak vidíte, tento seriál mě opravdu nadchnul. Donutil mě zamyslet se nad mnoha věcmi, vizuálně mě uchvátil a při jeho sledování jsem se nenudila - tak to má být. Na závěr bych ještě určitě vyzdvihla soundtrack (který zrovna teď poslouchám) od Ramina Djawadiho, který je naprosto fenomenální. Jeho tvorbu můžete znát už z Her o trůny - vzhledem k tomu, že Westworld byl také vysílán na HBO, nelze se divit, že se i zde hudby ujal on. Avšak jeho soundtracku se opravdu klaním! Naprosto dokonale zde Djawadi skloubil opravdové nástroje se syntetickými, futurickými zvuky, čímž dokonale vykreslil atmosféru seriálu. 


Co jiného říct? Seriál opravdu doporučuju. Doporučuju ho všem a jsem s tím opravdu otravná, ale tady v recenzi si to můžu dovolit.

5/5

Žádné komentáře:

Okomentovat