Metoda sněhové vločky, aneb jak vytvořit strukturu svého románu

Možná jste slyšeli o teorii spisovatele zahradníka a spisovatele architekta. Vyslovil ji jednou George R. R. Martin a já tu jeho tezi přeložila na svůj předchozí blog. Metoda sněhové vločky je něco, co je blíže teorii architekta - je v ní obsaženo hodně plánování, hodně usilovného přemýšlení nad svým příběhem a hodně práce. Vytvořit strukturu románu je totiž něco, čím se dost možná spisovatel zahradník nějak příliš nezabývá a s nějakou dějovou linkou se vrhá do činu - ale co my ostatní? Asi všichni si do Wordu napíšeme nějaké ty své poznámky, něco o svých postavách, charakterizaci míst, důležitých dějových zvratů. Metoda sněhové vločky je však osvědčená a fungující metoda, jak vytvořit strukturu svého příběhu; jak říká Randy Ingermanson ve svém článku o této metodě, "Dobrá literatura se nestane jen tak, musí se zformovat."

Hned na začátek bych měla zmínit, že metoda sněhové vločky sice osvědčenou metodou je, ale nemusí to být ta pravá metoda pro Vás. Je to jen jeden způsob, jak naplánovat svůj příběh, svůj román. Já se přiznám, že s ní také teprve začínám, ale hodně mi pomohla co se týče vytváření struktury, jelikož můj proces byl vždy poněkud chaotický. Metoda sněhové vločky je však důsledná a důkladná.

Samozřejmě všichni víme, že neexistují dvě stejně vypadající sněhové vločky a že jsou to takové malé "zázraky krásy". I to by se dalo aplikovat na vytváření příběhu a celý proces to jaksi zkrášluje, nejedná se však o pointu této metedy. Místo toho se podívejme na to, jak se kreslí taková sněhová vločka. Začneme hrubým náčrtem několika čar, které postupně doplníme ozdůbkami, obrubami a dekorativními okraji (takhle je aspoň kreslím já) a pak doplníme závěrečný mnohoúhelník, který to všechno slepí dohromady. Pro účely tohoto článku jsem nakreslila sněhovou vločku a zde zveřejním obrázky procesu, který jsem tu právě popsala, protože jsem tak hodná (a také jsem si vědoma, že jsem vás možná svým popisem zmátla).

Pointa je v tuto chvíli tedy snad jasná. Začínáme od úplného základu, na který postupně nabalujeme další postavy, další zápletky a další zvraty. Nevěřili byste, jak moc takováhle na první pohled primitivní věc pomůže; je totiž opravdu těžké tohle doopravdy na své psaní aplikovat. Když začínáte psát román, máte už v hlavě nějaký ten základ, ale zároveň se Vám nechce vypustit nějaké ty cool koncepty, které tam prostě musíte dát, a to může být i věc jednoduchá jako nějaká romance mezi dvěma postavami. Už jen taková věc může plánování románu zkomplikovat, pokud jste k ní nedošli postupně od toho základu a zformovali si ji hned na začátku. (Já tu samozřejmě neříkám, abyste to nedělali. Jen tady obhajuju, pro co je tahle metoda dobrá.)

Randy ve svém článku uvádí několik kroků, jak při strukturování svého příběhu postupovat. Já si ho pro své potřeby přeinterpretovala a postupuju lehce jinak, ale pokud Vás zajímá původní, Randyho koncepce, odkaz máte nahoře. Jednotlivé kroky budu ukazovat na svém vlastním worldbuilding dokumentu, kde jsem příběh podle této metody strukturovala.

Krok I: Napište shrnutí děje svého románu v jedné větě.

Možná si myslíte, že tohle budete mít za chvilku, ale i tato část je obtížná. Jak celý příběh, který chcete narvat do nějakých 100 a více stránek, shrnout do jedné věty? Donutí Vás to opravdu vybrat to nejdůležitější, což je celá pointa. Věta by to neměla být dlouhá, spíše se snažte o kratší, něco kolem 10 až 20 slov. Postavám ještě nedávejte jméno. Pokud Vás nic nenapadá, otevřete nějaké noviny a podívejte se na jednotlivé nadpisy. Zkuste napsat něco v podobném stylu. Má věta zní:

 

Mladá studentka se stane součástí magického podsvětí a zachrání svět před Ragnarokem.  

Krok II: Rozšiřte tuto větu do odstavce.

Randy zde navrhuje strukturu "tří katastrof a konce". Každá z "katastrof" zabere jednu čtvrtinu knihy a konec ji finalizuje. Toto je metoda, kterou používá on sám, lze však zvážit i metodu tří aktů. V tom případě by "první katastrofa" odpovídala konci prvního aktu, druhá konci druhému aktu a vede k aktu třetímu, který vše zakončí. Randy říká, že k první katastrofě může dojít kvůli nějakému vnějšímu zásahu, avšak doporučuje, že katastrofy po té první by měly být způsobeny snahou protagonisty "věci uvést zase do pořádku".

Takovýto odstavec by měl mít 5 vět. První věta příběh představí, tři další věty popíšou tři akty/katastrofy, poslední věta popisuje konec. Opět se jedná o věc, nad kterou musíte přemýšlet, abyste s ní byli spokojení, tak se neznepokojujte, pokud Vám to bude trvat. Román za jeden večer nenaplánujete. Aspoň ne tak, abyste s ním byli stoprocentně spokojení.

Mladá dívka žije nudný život, avšak dokáže vidět duchy. Najde svou matku mrtvou a u ní záhadné muže, kteří následně ukradnou duši její matky na pohřbu. Dívka je zachráněna zahradnicí na hřbitově, která také vidí duchy, a začne se učit o magickém podsvětí Prahy. Zjistí, že se potřebuje dostat do podsvětí a základny Mafie a duši ukrást zpět, potká zde nekromancera, dozví se o jeho plánu pomocí duší urychlit s Helou Ragnarok. Nakonec se sama stane nekromancerkou a zastaví Helu.
 

Krok III: Investujte čas do svých postav a shrňte, jak se příběh odehrává z jejich pohledu.

John Green si to sice nemyslí (a já s ním vysoce nesouhlasím), ale postavy jsou pro román stejně důležité jako samotný příběh, ne-li víc - ony přece příběh utváří a pro každou z nich se odehrává "jinak". V této kapitole si tedy také do odstavce napište shrnutí příběhu z pohledu Vašich nejdůležitějších postav. Nevěřili byste, jak moc Vám to pomůže udělat si pořádek v celkovém ději a vyrovnat se s takovými těmi ďuzínkami, na které vždycky nadáváte u nekvalitních filmů o superhrdinech (pardon, že jsem tak specifická). Takže si ty ďuzínky pak klidně upravte i u předchozích kroků, pokud už teď zjistíte, že by něco mohlo fungovat lépe.

Zároveň si i postavy pojmenujte, stanovte jejich motivace, jejich cíle, jejich vzhled... tady je kraťoučký character sheet, který pokrývá to hlavní a který představuje Randy (z jiného mého projektu, který asi stejně nikdy neuvidí světlo světa):

Dalaran

Mladý nekromancer je na své první misi za oživením mrtvoly, poprvé opustí svůj domov a seznamuje se se světem. 17 let

Motivace: Být užitečný, něco udělat se svým životem

Cíl: Uplatnit své schopnosti jako nekromancer

Konflikt: Je stále naivní, seznamuje se se světem, je nesmělý

Epifanie: Dospěje

Příběh: Dalaran vyrostl v osamocené chajdě se svou babičkou, která ho vyučila v nekromancera. S Adriadnou a Floriánem odejde, aby oživil mrtvolu Adriadniny matky. Nejdřív je naivní, věří v rebelii, rozvíjí se romance mezi ním a Adrianou. Nakonec spatří hrůzy, které rebelie způsobuje, jednou i převládne démon, aby ho zachránil. Adrianě řekne, že je posedlý démonem, ale mají to tak jen nekromanceři. Když se dozví pravdu od matky, řekne, že vskutku nevěděl, že všichni mágové jsou taky posedlí – myslel si, že je to tak jen u nekromancerů.  Nakonec oživí jejího bratra poté, co zemře, třebaže správně by to nemělo být možné – mělo by ho to zabít. Je v něm však víc, než si myslí.

Krok IV: Rozšiřte každou z vět z druhého kroku do odstavce.

Lze snad říci, že jestli Váš román nefunguje a fungovat nebude, teď už to víte. Aspoň to víte teď a neinvestovali jste do toho ty večery plné stresu a utrpení, kdy se snažíte psát a za boha to nejde! Nyní je tedy na čase, abyste rozšířili fabuli. Popište akty, podrobněji vysvětlete, co se děje. Randy říká, že každý akt (tj. zde odstavec) kromě posledního by měl končit nějakou tou katastrofou. Tak to svým postavám zavařte. A rozšiřte ty rozepsané trable aspoň do jedné stránky. Tu je příklad mé rozšířené první věty:

Mladá dívka žije nudný život, avšak dokáže vidět duchy. Když se vrací domů z práce, najde svou matku mrtvou a u ní záhadné muže, kteří ji následně omráčí. Svému nevlastní otci, který je detektiv, sdělí, že ji zavraždili – ten jí ale řekne, že její matka zemřela na infarkt. Její sourozenci mezitím najdou ztraceného psa. Záhadní muži následně ukradnou duši její matky na pohřbu. Dojde jim, že dívka je vidí, a proto se ji pokusí zavraždit.

Krok V: Vytvořte detailnější popisy svých postav.

Na internetu putuje spoustu (zvídavých) dotazníků, které můžete aplikovat na své postavy (však já některé z nich překládala), ale stačí, když prostě detailně popíšete, jak vypadají, jaké měly dětství, jaké měly rodiče atd. Rozhodně si rozšiřte popis, který jste si vytvořili ve třetím kroku! Předtím jste napsali příběh z pohledu daných postav do jednoho odstavce, nyní se rozepište. Randy říká, že tyto popisy posílá svým editorům, jelikož je to pro ně přitažlivější než pouhé objektivní shrnutí děje.

Zde se trochu liším od Randyho, který postavám věnuje i další krok a tam více méně píše toto. V tomto (tj. pátém) kroku říká, ať teprve začnete s tím stručným popisem děje z pohledu jednotlivých postav. Mně více vyhovuje začít s tím už dříve, jelikož pak zvládnu rychleji vychytat chybky a nefungující věci v příběhu, ale je to na Vás. (Odteď už příklady na své tvorbě dávat nebudu, jelikož by byly příliš dlouhé.)

Krok VI: Rozšiřte každý z odstavců z čtvrtého kroku do stránky.

Randy ty chybky, které jsem já zmínila výše, vychytává hlavně v tomto kroku. Takto se řádně zamyslet nad svým dějem dá práci; Randyho to baví, mě moc ne. Tak či tak, je na čase se zapotit a dát ten příběh nějak do pucu. Budete muset začít aplikovat různé strategie a logiku a poprvé se zamyslet nad jednotlivými scénami.

Krok VII: Vytvořte si chronologický seznam všech scén.

A jde do tuhého. Randy přímo navrhuje "spreadsheet", takže je asi na čase otevřít ty naše zaprášené Excely. Ano, jedná se o obávaný krok, ale jak říká Randy - "deal with it". Je to noční můra a dřina, ale to, že psaní je hračka, je přeci lež a všichni to víme! Randy říká, že tyto jeho seznamy mají mnohdy až 100 stran. Navrhuje udělat jeden řádek pro každou scénu; do tohoto řádku napsat postavu, z jejího pohledu je kapitola psána, a co se vlastně stane. Můžete si zde i navrhnout, jak bude tato scéna dlouhá (tj. počet stran). Podle Randyho je to skvělá metoda, jak příběh analyzovat a poté lze k těmto scénám zpětně přiřadit kapitoly.

Upřímně? Tohle zní opravdu až příliš jako velká dřina (zase takový architekt nejsem), ale nějaký ten seznam scén se vskutku hodí. Můžete se třeba podívat na tento děsivý "spreadsheet", který si vytvořila Rowlingová (pokud kliknete pravým tlačítkem a na zobrazit obrázek, dokonce si to budete i moci přečíst). Asi není tak detailní jako Randyho, ale efektní zcela jistě je (jestli je něco na Harrym Potterovi fakt dobrý, je to ta promyšlená struktura). Takže tenhle krok si upravře k potřebám svým, ale nevynechejte ho.

Krok VIII: Začněte psát!

Randy ještě navrhuje si každou scénu napsat do odstavce, ale to už prý ani on nedělá. Zbývá tedy poslední krok, a to krok nejdůležitější - začněte ten svůj román psát!

Upřímně, pokud tohle všechno uděláte, už se fakt nemáte čeho bát. Zaseknout se nemůžete; teď už se nemůžete vymlouvat a pokud překonáte prokrastinaci, můžete (a měli byste) psát.

Doufám, že tento článek byl pro Vás aspoň trochu prospěšný. Jedná se o metodu, ve které se opravdu na nic nezapomíná a opravdu funguje. Vím, že budování příběhu je obtížná věc, takže bych tomu klidně do budoucna věnovala další články. Pokud si to budete přát! Nebo jste snad všichni spisovately zahradníky, kteří nad tímhle jen kroutí hlavou? 

To by bylo pro nás architekty nemilé :^)