Zdá se, že blogová platforma už pro mě není tím, co dříve.
Pamatuju si, jak jsem blogu kdysi dávno věnovala celý svůj život, dokonce jsem měla blog v Autorském klubu, Klubu snílků a Bůh ví co ještě, četlo to i docela dost lidí! Teď jsme tady. Nepřidávám vůbec, ba co víc, musím se do toho nutit, třebaže mi přijde, že mám co říct, mám o čem psát. Ono to vlastně začalo už na mém blogu předchozím, kdy jsem přestala přidávat a myslela, že to vyřeším přechodem na Blogspot.
Asi jde poznat, že to nezabralo. O čem psát bych měla, ale k vyjádření myšlenky mi často stačí Twitter nebo Tumblr, a sem už pak, jednoduše řečeno, přidávám velké prd.
Řeknu to takhle; tenhle blog nechci mazat. Strašně moc v tom chci pokračovat. Ale něco mi v tom vždycky brání, asi nějaká kombinace lenosti a neschopnosti, a hlavně nemotivovanosti.
Každopádně, i kdyby mi tenhle poslední pokus nevyšel (ano, jdu na to, poslední pokus!) mazat to tu nebudu. Třeba se pak jednou fakt rozhodnu vrátit.
Však se uvidí.
Chápu, co tím myslíš. Vlastně útěkem na blogspot jsem řešila podobnou situaci jako ty. A nakonec jsem si uvědomila, že nemá smysl se nutit do těch "starých časů", ale najít si stav, který mi bude vyhovovat. A tak ještě příležitostně něco napíšu, ale spíše se ze mě stal hltač textu a článků ostatních, než abych psala nějak často. :D A hlavně žádný nátlak, ju? <3
OdpovědětVymazat