Ups?

Jak jinak pojmenovat tento článek, když jsme tady měli několikaměsíční prodlevu. Ups.

Na mojí obranu, v mém životě se teď toho stalo tolik, že jsem na blog neměla ani pomyšlení. A když jsem pak na něj už pomyšlení mít mohla, jaksi jsem ještě pořád zpracovávala ty předchozí události a poprvé jsem se k myšlenkám na blog dostala až v září. A k nějaké aktualizaci až teď, kdy bych měla číst povídku na zítřejší seminář. Takže v rámci prokrastinace se tady zase poslušně hlásím (pěkně jsem to dopracovala).

Co tak důležitého se tedy v mém životě dělo? No, především státnice. Přijímačky. Obhajoba bakalářky. Takové to vysokoškolské peklíčko!

Avšak nyní jsem již úspěšně na magisterském studiu a i když je toho hodně a je to náročné, zatím mě to baví. 

Že bych se tedy asi mohla vrátit zpět na blog, že? U mě je ale prostě stále otázkou, co tady psát. A pokud se přiznám, já to vždycky chtěla směřovat k těm videohrám.

Takže mi dejte pár dnů na rozmyšlenou.

Snad těch pár dnů nebude další půlrok.

Metoda sněhové vločky, aneb jak vytvořit strukturu svého románu

Možná jste slyšeli o teorii spisovatele zahradníka a spisovatele architekta. Vyslovil ji jednou George R. R. Martin a já tu jeho tezi přeložila na svůj předchozí blog. Metoda sněhové vločky je něco, co je blíže teorii architekta - je v ní obsaženo hodně plánování, hodně usilovného přemýšlení nad svým příběhem a hodně práce. Vytvořit strukturu románu je totiž něco, čím se dost možná spisovatel zahradník nějak příliš nezabývá a s nějakou dějovou linkou se vrhá do činu - ale co my ostatní? Asi všichni si do Wordu napíšeme nějaké ty své poznámky, něco o svých postavách, charakterizaci míst, důležitých dějových zvratů. Metoda sněhové vločky je však osvědčená a fungující metoda, jak vytvořit strukturu svého příběhu; jak říká Randy Ingermanson ve svém článku o této metodě, "Dobrá literatura se nestane jen tak, musí se zformovat."

Je vysoká škola pro každého?

V tomto článku se nechci zabývat tím, jestli má opravdu každý na vysokou školu jakési "inteligenční předpoklady", jestli je "dostatečně chytrý". Spíš se chci zabývat tím, jestli by tam nějaký ten člověk, který nastoupí na vejšku a vlastně ani neví, co tam pohledává, měl být. Jestli se náhodou nejedná o člověka, který by byl šťastnější někde jinde.

Jessica Jones (2. série)

2. série od Netflixu je tady. V první sérii se Jessica Jones, soukromé očko obdařené superschopnostmi, vypořádává se svou minulostí v podobě jejího krutého "ex", Kilgrava. I v této sérii se Jessica vypořádává se svou minulostí (give her a break). Je tahle série opět stejně drsná nervy drásající jako ta první? .. eh. Přesto se ale nejedná o špatnou sérii! To bych chtěla v tomto článku obhájit.

Uncharted: Lost Legacy

Lost Legacy - nový přírůstek do Uncharted série. Pokud znáte Uncharted, protagonistky nového DLC zřejmě rychle poznáte. Jsou jimi Chloe Frazer, což je postava, se kterou jsme se střetli už v druhém díle Uncharted, a Nadine Ross, antagonistka čtvrtého dílu Uncharted, která se zde proměnila v deuteragonistku. Naughty Dog chtělo po opuštění Nathana, Eleny and Sullyho dokázat, že je stále schopno vytvořit hru o hledání ztraceného, bájného pokladu ve stylu Indiana Jones i bez těchto svých hrdinů. Otázkou je - povedlo se jim to? 

Světlo mágů (Dragon Age)

Krátká fanfikce o Andersovi a mé slečně Hawke. Asi uhodnete, že se jedná o čin týkající se jejich romance.

Christopher Moore - Použité duše

Charlie Asher je vetešník, lehce neurotický betasamec, otec a také obchodník se smrtí. A nyní navíc zmatený jako všichni ostatní. V San Francisku se totiž záhadně ztrácejí duše zemřelých. Někdo – nebo něco – je krade a nikdo neví, co se s nimi děje. Zdá se, že to nějak souvisí s oranžovým mostem…
Parta nesourodých hrdinů se rozhodne záležitosti přijít na kloub. Kromě Charlieho k nim patří další obchodník se smrtí Mátomil Svěží, vysloužilý policista Alfons Rivera, bláznivý vládce San Franciska se svými pekelnými psisky Bummerem a Lazarem, bývalá gotička Lily či poradce z linky pro sebevrahy Severo.
Volné pokračování humorné fantasy Špinavá práce o smolaři Charliem a jeho povedené dceři Sophii. (databazeknih.cz)

Christopher Moore - Špinavá práce

Černohumorná fantasy o ušlápnutém obchodníčkovi, který se stal poslem Smrti.
Hrdinou je zakřiknutý starožitník Charlie Asher, submisivní trouba, s nímž jeho okolí, tedy především ženy, hladce postrkují a přesto (nebo spíš proto) ho mají docela rády. Krátce předtím, než jeho manželka zemře po porodu, uvidí Charlie vedle její postele podivného muže, jehož zřejmě nikdo jiný nevidí, brzy potom začne dostávat podivné vzkazy s neznámými jmény a čísly a lidé v jeho blízkosti začnou podezřele často umírat. Z knihy, která přijde poštou, vyplývá, že si ho kdosi zvolil, aniž se ho ptal, za jednoho z poslů Smrti, jejichž úkolem je odebírat a střežit duše zemřelých. Charlie postupně zjišťuje, že nemá na vybranou, že existuje jakýsi děsivý podzemní svět, jemuž je třeba se bránit a také, že ani jako Posel smrti nepřestává být submisivním troubou. (databazeknih.cz)

Co se děje s fantasy žánrem?

Jednou - už se přiznám, že nevím kde, ale jednalo se o nějakou recenzi - jsem četla názor, že žánr fantasy, narozdíl od žánru sci-fi, přestal být inovativním. Ustálil se na neustálém kopírování stylu George R. R. Martina a jeho velkoplošné politicko-historicko ságy s mnoha postavami, či na kopírování stylu Tolkiena a jeho epické výpravy za záchranou světa. Nebo se fantasy dílo spokojí s okopírováním toho, co je na obou knihách to nejdůležitější a co si každý pamatuje nejvíce - ten velkolepý, propracovaný, fantastický svět. 

Poslední pokus o návrat...?

Zdá se, že blogová platforma už pro mě není tím, co dříve. 

Pamatuju si, jak jsem blogu kdysi dávno věnovala celý svůj život, dokonce jsem měla blog v Autorském klubu, Klubu snílků a Bůh ví co ještě, četlo to i docela dost lidí! Teď jsme tady. Nepřidávám vůbec, ba co víc, musím se do toho nutit, třebaže mi přijde, že mám co říct, mám o čem psát. Ono to vlastně začalo už na mém blogu předchozím, kdy jsem přestala přidávat a myslela, že to vyřeším přechodem na Blogspot.

Asi jde poznat, že to nezabralo. O čem psát bych měla, ale k vyjádření myšlenky mi často stačí Twitter nebo Tumblr, a sem už pak, jednoduše řečeno, přidávám velké prd.

Řeknu to takhle; tenhle blog nechci mazat. Strašně moc v tom chci pokračovat. Ale něco mi v tom vždycky brání, asi nějaká kombinace lenosti a neschopnosti, a hlavně nemotivovanosti. 

Každopádně, i kdyby mi tenhle poslední pokus nevyšel (ano, jdu na to, poslední pokus!) mazat to tu nebudu. Třeba se pak jednou fakt rozhodnu vrátit. 

Však se uvidí.

9. Kapitola: Absolutní hrobaři

Jsem... překvapená, že na tenhle blog stále někdo chodí, ba co víc, že někdo stále čte Vyhnance. Lehce mě to dojalo, a tak jsem se dokopala a do toho bloggera se znovu přihlásila. Problém s přidáváním je tentokrát jinde, než si myslíte - asi. Avšak do toho se nebudu pouštět v tomto článku.

Pokud někdo stále čtete Vyhnance, zde je pro vás další kapitola. Moc vám děkuju.

8. Kapitola: Na začátku cesty

Já @ moje přidávání: oops?

7. Kapitola: Kříž a jeho stoupenci

Nová kapitola pro ty, kteří vytrvali i přes mé pomalé přidávání! Děkuji! 

The Defenders (2017)

Netflix zvládl těsně den předtím, než mi skončil zkušební měsíc na Netflixu, vydat seriál, na který jsem se těšila velmi hodně a velmi dlouho - The Defenders. Jedná se o čin, který spojuje všechny čtyři Marvelovské hrdiny, které má už několik let pod taktovkou Netflix, začínaje Daredevilem, Jessicou Jones, Lukem Cagem, a konče Iron Fistem. Jak takovouto obtížnou koláž Netflix zvládl?

6. Kapitola: Světlo v chaosu

Já se s těmi kapitolami polepším, slibuju! Minulý týden jsem konečně dokončila tento (druhý) rukopis. A znovu děkuji za komentáře!

5. Kapitola: Dcera ztracená z nočních polí

Děkuji moc všem za komentáře a tady přidávám další kapitolu! Omlouvám se, že přidávám tak pomalu, mohu to klidně zrychlit, jelikož mám celý román již téměř hotový :).

Malá poznámka před kapitolou! Všimla jsem si, že se mi ještě v první kapitole vloudila chyba o věku Alenky - je jí let čtrnáct, nikoli dvanáct. Všude jinde to mám správně, jen v té jedné poznámce v první kapitole to nějak zůstalo.

Také jsem přemýšlela nad tím, proč je ten můj jazyk tak... zdvořilý. Ale mělo mě to trknout už tím, jak moc ráda píšu přechodníky. Čtu moc literatury 19. století. Omlouvám se.

4. Kapitola: Kde jsi spala poslední noc

Znovu bych chtěla poděkovat všem za komentáře, co se týče těch popisů postav a okolí - budu na to myslet u finální editace ;).

Eren Jäger (Attack on Titan)

Po dlouhé době jsem se odhodlala napsat další esej do téhle rubriky... tentokrát o postavě z anime. (Prosím, odpusťte mi.) Erena však vidím jako dekonstrukci klasického anime protagonisty a proto mi přijde velmi zajímavý. Stejně tak je mou oblíbenou postavou z celé mangy/anime, což se mi většinou u hlavních postav nestává. Jak překvapivě to zní? Doufám, že dost na to, abyste si přečetli tenhle článek. (Budou se v něm však nacházet spoilery, tak pozor.)

3. Kapitola: Když padají hvězdy

Konečně jsem si pro příběh vyrobila banner.

Každopádne, zde je další kapitola Vyhnanců. Ocením jakýkoliv komentář, vážně, i kdyby byl jednoslovný!

2. Kapitola: Snaha nezasáhnout

Odjíždím na týden na Slovensko, tak jsem se sem druhou kapitolu rozhodla dát co nejdříve.

V první řadě děkuju všem, co si přečetli první kapitolu, a obzvlášť děkuju za komentáře! Hodně to pro mě znamená. A i když jsem předtím říkala, že jsem citlivá na kritiku, klidně kritizujte; já se pravděpodobně urazím, že nejsem perfektní, ale  vezmu si to k srdci, slibuju :D.

Jinak, co se týče těch českých jmen. Je to opravdu tak zvláštní, že projednou český autor píše sci-fi v Česku? Vím, že je to neobvyklé, ale řekla jsem si, že to je přeci jen prostředí, které znám. Jen tak pro zajímavost, příběh přepisuju - hrdinka se dříve jmenovala Alice a kryt byl v Německu. Pak mě ale napadlo - proč vlastně? Proč, když může být Češka?

A tak to vzniklo. Užijte si druhou kapitolu :).